Výklad snů

Sen „O hledání místa“ - vypráví má klientka, paní Jana (11.6.2017 – neděle) Terapeutka - Šámalová Eva Marie

 

První obraz. Hledala jsem nějaké místo k bydlení. Procházela jsem nějakou komunitou, kde měli takové malé domečky v přírodě. Byla tam louka, malé jezírko, hodně květin, násep se železničními kolejemi. Lidé bydleli v takových malých jednopatrových domečkách, rozdělených na čtyři díly a každý bydlel v tom jednom dílu – viděla jsem jen jednu místnost. Mohli se buď spojovat, nebo ne, (zbourat tu zeď mezi sebou) jak každý chtěl. Líbili se mi tam dvě ženy, které dobře vařily a staraly se o dobrou výživu, ale měli volno jen nahoře pod střechou a tam se nedalo vařit. Bylo to malé a nízké. Byl tam veliký dvouvařič, tak nevhodně uprostřed pokoje, a tak nějak jsem se bála, že bych se mohla spálit. Vlastně se kolem toho vařiče mohl člověk jen tak nějak proplížit.Tak to nešlo. Hledala jsem dál nějaké místo ve volném domečku, ale dole. Našla jsem, ale bylo prázdné, takové zašlé a špinavé. A mě se nechtělo to zase všechno uklízet a upravovat. Tak jsem tam jen tak bloumala po té kolonii. Měli tam i jezírko s vodou, těšila jsem se na koupání, ale bylo jí nějak málo.

Pak jsem stála v nějaké hodně špinavé vodě, kde byly zase dvě ženy a chytali ryby. Měla jsem se k nim přidat, ale ta voda byla tak špinavá, úplně samé žluté bahno. Divila jsem se, ža v ní klidně chytají ryby. Já se bála, že dostanu nějakou infekci, tak jsem šla pryč.

 

Druhý obraz

Pak jsem na nějaké bohoslužbě jako mladá jeptiška. Děláme různé pomocné úkony. Jeden rituál je, že běháme v kruhu pořád dokola, kolem Krista na kříži. Chvíli se zastavíme uděláme úklonu, poklekneme a jsme v klidu, a pak se zvedneme a zase běžíme. To děláme, několik jeptišek, určitou dobu. Je nás jeptišek hodně, co pomáhají na té bohoslužbě. Slouží ji několik kněží, je to veliká a nepřetržitá bohoslužba, slavnostní i trochu s chybami, tak, jak je tam hodně lidí, trochu se pleteme, ale nikomu to nevadí.

Jsou tam oddělené místnosti, kaple, všude se něco k té bohoslužbě vykonává. Já to také všechno neumím, něco pletu, nebo nejsem, kde má zrovna stát. Také se tam zpívá. A i směje, jak to trochu všichni pleteme. Ale celkem to běží. Nějaký kněz mě zase posílá na jiné místo, kde mám být a nejsem. Napomíná mě, ale laskavě, s takovým pousmáním, že jsem taková popleta. Pomáhá mi také jedna starší jeptiška, která není srdečná, spíš trochu odměřená, ale vím, že má dobré srdce a jen mě někde trochu popostrčí, kam mám jít a co mám dělat.

 

Výklad :

 

Sen mi vypráví žena, budu jí říkat Jana, která už delší dobu hledá „nějaký vlastní řád“ve svém životě. Vychovala dvě děti, ty jsou dospělé a má pocit, že už toho pro rodinu udělala dost a chce se více věnovat sobě. Také na tom není zdravotně dobře. Potřebuje vysadit,„vystoupit z kruhu“ péče o druhé a pracovních povinností a věnovat pozornost, péči a laskavost konečně sobě. Ze snu je vidět jak hledá „místo jen pro sebe“ (domečky jsou rozdělené na jednotlivé místnosti, kde žije každý sám), ale nedaří se jí to.

Hledá pomoc (u nějakých žen, možná kamarádek), které už takhle žijí, ale není u nich „místo nahoře“ nad nimi. Klientka žije živou křesťanskou víru a je velmi oddanná Panně Marii. „Nahoře“- znamená v duchovní rovinně, kde hledá pomoc pro své osvobození za zažitého koloběhu povinností. Ale to není možné. V konkrétním případě musí Jana hledat vnitřní sílu k osvobození jinde. Zde je málo místa, nějaký veliký vařič na vaření, který není vhodně postavený, trčí uprostřed místnosti. A ještě je nějak nebezpečný – mohla by se spálit. Tak hledá dál. Už v nitru ví, že to musí být „dole“. Tedy v nějakých „zemitých“ silách. Najde jeden domeček prázdný, ve svém nitru tedy najde nějakou „zemitou sílu“, která by jí mohla pomoci vystoupit ze zaběhaného kruhu práce a péče o druhé, ale je prázdný, zanedbaný, zašlý. Má tedy tuto sílu k dispozici, ale už jí dlouhou dobu nepoužívala. „Musela by jí očistit a znovu oživit- uvést do pěkného stavu“. To se jí ale nyní nechce. Nemá nyní ve skutečnosti sílu na očišťování. Jana je už hodně unavená. Potřebuje jen spát a odpočívat. Regenerovat síly. Proto i ve snu jen tak bloumá. Chce si zaplavat – uvolnit se a osvěžit, ale ani to není možné. Zůstává tedy v jakési pasivitě. Špinavá voda dál naznačuje, že Jana stojí už v hodně „špinavém prostředí“, kde je zneužívaná (má se k ženám přidat) a jasnou nutnost spojit se s zemitou silou a osvobodit. Naštěstí si toho všimne a jde pryč. Vypadá to, že zatím alespoň, dokáže ze stávající situace poodejít, a bloumat.

Ve druhém obrazu je na bohoslužbě v roli mladé jeptišky. Pomáhá a je součástí nepřetržité bohoslužby. Vystupuje zde oddělenost mezi „duchovní prací“ a prostým životem. I v kruhu zde chvíli klečí a uklání se (pokora k Bohu) a pak zase běží – život sám, který Jana sama zažívá jako nepřetržitý běh. Cítí se zde trochu provinile, i trochu legračně, že tady nedělá věci, jak by měla. Není zde dokonalá, ale nikomu to nevadí. Cítí se součástí celku, že je užitečná, a je součástí „velkého Božího díla“a to ji uspokojuje. Ve druhém ději je tedy více uvolněná, děla i chyby a hlouposti, ale „nikomu to nevadí“. Baví ji i zpěv a procházení a prohlížení různých částí chrámu. Vypadá to, že je Jana ve své osobní spiritualitě šťastná a může ji uvolněně prožívat, což v jejím skutečném životě nyní není možné.

 

Nemůže zde, ale hledat pomoc pro svůj současný problém - dostat se ze zaběhaného kolotoče péče o druhé a pracovních povinností. Bude muset najít svou „zašlou“a dlouho nepoužívanou místnost ve své osobnosti a vzepřít se. Ještě bude zajímavé namalovat ty dvě ženy, které možná více identifikujeme. Držím jí palce!